První letošní ostrý zápas jsme odehráli s mužstvem RK Strakonice v Říčanech. Po (před) zápase ragbyové extraligy mezi domácími a Spartou o co nejlepší umístění v tabulce pro další boje v play-off, jsme nastoupili k utkání na tréninkovém hřišti za poměrně velkého zájmu diváků, kteří využili pěkného počasí k návštěvě ragbyového stadionu a snad si to ragbyové odpoledne užili stejně jako všichni aktivní účastníci lítých bojů.
Dudáci přijeli díky značně zdecimovanému kádru jen s deseti hráči, takže byly povolány posily z „A“ týmu RCŘ a říčanské juniorky. Za mužstvo Strakonic nastoupili také hosté z Písku, kteří se přijeli sice jen podívat, ale s chutí se zapojili do hry.
Nutno dodat že i mužstvo o33 bylo doplněno o čtyři hráče áčka, kteří se v určitých intervalech zapojovali do hry. Všichni hráči se snažili ze sebe dostat maximum a předvést to nejlepší co v nich je. Hrálo se pěkně od podlahy nicméně korektně bez zákeřností či faulů, takže pokud nepočítáme nějaké odřeniny nebo obnovení starších zranění typu natažený sval, tak všichni odešli do šaten po svých bez nějaké viditelné újmy na těle.
Na obou stranách byl dostatek hráčů připravených do hry, tak oba mančafty střídaly podle potřeby stejně jako v hokeji. Díky tomu všem zbylo ještě hodně sil do třetího poločasu a důkladnému rozboru povedených akcí!
Video ze zápasu 24.4.2009 v Říčanech
Fotky z přátelského utkání Říčany O33 vs. RK Strakonice pohledem Rudolfa Flachse
Pro formální doplnění zprávy o utkání přidávám ještě sestavu o33 a výsledek:
Sestava o33:
Venca, Ondra, David, Zdeněk, Honza Tr., Bůčák, Tomáš, Štěpán, Jaromír Z., Hemelda, Jardis, Marabu, Hudy, Gyula, Honza „C“, Zbynďa, Pípa, Selda, Lukáš, Topol, David, Mára, Vrky, Honza Tů., Jarda, Pagy, Synek, Jecháček.
Výsledek dle rozhodčího:
44:22, poločas 19:10, pětky 8:4
Za o33 pokládali: Hudy, Štěpán, Honza „C“, Zbyněk, Mára, Marabu, Pípa a také Ondra F.
Níže přikládám Jardův pohled ze třetí brázdy.
POHLED ZE TŘETÍ ŘADY
První letošní zápas O33 proti „Áčku” jsem nestihl a tak o to víc jsem se těšil na sobotu 24. dubna. Byl v plánu náš první letošní zápas proti Strakonicům. V pátek jsme jen lehce potrénovali pár standardních situací a šli jsme načerpat energii ke Kozlům. Tak velkej kus masa jsem už dlouho nesnědl.
Druhý den, při stanovení sestavy jsem vyfasoval post rváčka. Začínáme z kopce a tak se brzy ujímáme vedení krásnou pětkou. S Davidem v první řadě jsou mlejny jasnou záležitostí, ani se nemusíme moc snažit a soupeře tlačíme dozadu. Já osobně asi po 5 minutách nemůžu a tak následující řádky budou mlhavým shrnutím toho, co jsem si v kyslíkovém dluhu zapamatoval.
Během zápasu se stalo toto: výkop, běh, mlejn, běh, aut, běh, mlejn, kop, běh, běh, pětka, výkup, běh, aut, mlejn, běh, aut, kop, běh, mlejn, pětka, výkop, běh … POLOČAS … výkop, běh, aut, mlejn, běh, aut, běh, pětka,kop …. …no nebudu se zbytečně rozepisovat 🙂
Velice zajímavý byl sprint Hajnýho, kterého nikdo nedokázal chytit. A i když to není žádný drobek, jak jsem se docetl na webu Strakonic, je rychlý jako, jako, no prostě jako křídlo!
Dále se mi moc líbila ta pětka z rychlého autu, krásně ukazuje, že i v ragby je důležitější chytrost než síla.
A pak už následoval třetí poločas, doplňování ztracených tekutin a vrácení se do stavu, kdy je kyslíkový dluh minulostí a já zase reálně vnímám věci kolem sebe. V baru na hřišti to hučelo jak v úle. Mačkal se postupně pomačkal s několika borci z Áčka. Najednou koukám, že spinká na lavičče jako miminko. Tak jsme se ho pokusili dostal do auta, že ho vezmeme domů. Ale Mačkal že prej ne. Asi dvakrát jsme se váleli po zemi, ale nakonec jsme Mačkala do auta vmáčkli. Cestou Mačkal naznačil, že potřebuje na vzduch, ale byla to jen jeho finta, jak nám utéct. Takže jsme ho zase mačkali do auta. Nakonec jsme ho domů dostali, paní Mačkalová byla trošku překvapená jak je Mačkal zmačkanej, ale byla na Mačkala hodná a dokonce ho nechala spát doma na gauči.
Když jsem se vrátil na hřiště, už tam skoro nikdo nebyl. Akorát nějakej lump se snažil odmontovat sedadlo z mýho kola. Tak jsem ho okřikl, načež jsem zjistil, že to je Peky a vysloužil si od něj takovou malou přátelskou „desku“ do zubů. No a dál už akce pokračovala v zaběhlém stylu dle pořekadla „po sportu do Sportu“. Nad ránem jsem to vzal přes Nabru na „sejr“ a za zvuku probouzejících se ptáčků šlapal na kole domu.
Musím říct, že to byl krásný den. Mně se celý zápas moc líbil, krásně jsem si zahrál a omlouvám se tímto za všechny zkažené přihrávky. Určitě by to chtělo hrát zápasy častěji, je to úplně jiné než trénink na umělce.
