Posledním jarním zápasem bylo utkání s mužstvem RK Strakonice v Říčanech. Dopoledne jsme se sešli na stadionu Tatry, kde jsme shlédli semifinále ragbyové ligy. „Černý mrak“ po dobře sehrané první půli uhájil proti říčanskému A-týmu vedení 17:14 a tím postoupil do finále KBE. Pak následoval přesun do Říčan k přípravě na utkání. Do výkopu zbývaly skoro 3 hodiny, takže hosté ze Strakonic mohli poobědvat v restauraci U Aněžky, kde jako na potvoru zrovna probíhaly vepřové hody, takže doufám, že si to konzumenti pěkně vychutnali 🙂 Dudáci přijeli díky značně zdecimovanému kádru s jedenácti hráči, takže byly opět povolány posily z „A“ týmu RCŘ a říčanské juniorky. Tým o33 posílil v útočné řadě „áčkař“ Pepa.
Na to v jakém počasí se hrálo (bylo vedro k padnutí) se hrálo pěkné a útočné ragby. Diváci viděli celkem dvanáct pětek, o které se spravedlivě podělila obě mužstva. Hráli jsme na tréninkovém hřišti, kde nebyly instalovány ragbyové branky, kopáči nemohli prokázat své kvality a tím se zrodila zajímavá remíza 30:30. Na cenu „player of the match“ si dovolím navrhnout Hajnýho, který svými čtyřmi položenými pětkami stanovil dva hráčské rekordy najednou (počítáno v našich vzájemných zápasech). Jednak to je samozřejmě počet položení, a za druhé počet dosažených bodů v utkání.
Po závěrečním hvizdu se skoro všichni hráči přesunuli na zahrádku restaurace za řekou, a tam velice zodpovědně zápas dohráli!
Pro formální doplnění zprávy o utkání přidávám ještě sestavu o33 a výsledek:
Sestava o33:
Venca, Ondra, Meloun, Zdeněk, Honza Tr., Masáro, Hudy, Bůčák, Tomáš, George, Štěpán, Jardis, Marabu, Gyula, Honza Tů., Zbynďa, Selda, Synek, Láďa, Topol, Vrky, Pepa, Hubajda, David, Mára
Výsledek:
30:30, poločas 15:15, pětky 6:6
Za o33 pokládali: Zbyněk, Pepa, Víťa, Gyula + někdo další
Níže přikládám pěkný komentář od George.
POHLED Z DRUHÉ ŘADY A Z POZICE 3/4 (tříčtvrtka)
Zdravím všechny spoluhráče, soupeře, diváky sobotního utkání O33 proti Dudákům, i náhodné návštěvníky tohoto webu. Navzdory varování před mým literárním talentem a rugbyovou imbecilitou jsem byl Synkem požádán o tento komentář, který píšu až nyní z jednoduchého důvodu: dosud mi nešlo zvednout levou ruku na klávesnici a zároveň nešlo hýbat prsty pravé ruky. Teď už to celkem jde, i když otáčet se musím celý. Doufám ale, že do pátečního tréninku budu v pořádku. Dokonce už prý i Selda odhodil berle a začíná rehabilitovat chůzi, o dalších zraněných nemám informaci.
Takže, jelikož šlo o můj druhý zápas v životě, byl jsem od rána (možná už pátečního) plný očekávání. V pátek před tréninkem jsem ještě koupil kopačky v hypermarketu a v sobotu ráno štulpny u Pípy a hurá na věc.
S blížícím se zápasem se očekávání měnilo v nervozitu, a když mě můj syn 2 hodiny před výkopem prosil, abychom opustili vystoupení historického šermu „Ordo cromen“ jelikož měl strach, že jeho krátký život skončí v rukou rytířů, začínal jsem chápat, jak mu asi je. Ještě že jsem se nechal ve čtvrtek pojistit proti úrazu…
Na hřišti už nebyl čas na obavy, a tak se stalo, že jsem se ocitl v 10. minutě ve 2. řadě po boku zkušeného Obra Štěpána. Mlýnů naštěstí nebylo tolik, jako při mém prvním zápasu (kdy jsem už skoro ztrácet jistotu, že mě ta hra tolik baví) snad zásluhou rozhodčího, který musel být v polovině vystřídán a snad zásluhou útočníků, kterým to tolik nepadalo. Musím ale napsat, že „nám rojníkům“ to taky docela šlo, i když o svém přičinění vzhledem ke svému fyzickému fondu a zkušenostem trochu pochybuji, ale rugby je naštěstí kolektivní hra. Cenu fair play by si zasloužilo rozhodnutí ubrat na tlaku, abychom nezranili soupeře, které přišlo před koncem 1. poločasu. Po asi 8 minutách mého pobytu (ne hry – to by bylo nadnesené) v zápasu jsem musel opustit hřiště pro krev na dolním rtu (ani nevím, jak se to stalo), což jsem v tu chvíli celkem přivítal. Po chvíli odpočinku jsem se ale zase těšil na další střídání. Jako rojník jsem strávil na hřišti dalších 20 minut, byla to dřina, ale krásná. Škoda jen pro nás, že Hajný nebyl jen lesa pán, tak jak se to zpívá v jedné z českých televizních pohádek. Moc tomu nerozumím, ale asi je v obraně co zlepšovat.
Ke konci zápasu jsem dostal příležitost se „trochu proběhnout“ jako 3/4, což jsem zpočátku velmi ocenil. Vrcholem mého snažení byl asi 15 metrový běh s míčem, který sice nedopadl úplně podle mých představ, ale stejně – díky Pepo za tu přihrávku! Bohužel fyzička není teď také moje silná stránka, a tak jsem musel vystřídat sotva jsem rámcově pochopil, co se od 3 očekává. Tak snad příště.
Jelikož jsem po závěrečném hvizdu a letmé prohlídce raněných musel s manželkou do divadla, nemůžu referovat o 3. poločasu. Z divadla snad jen poznatek, že po setkání s Dudáky se nesedí úplně nejlépe.
Závěrem musím konstatovat, že zápas se mi velice líbil, byl plný krásných akcí, výsledek byl asi spravedlivý, a překvapivě jsem u sebe nalezl určité rezervy ke zlepšení.
Rugby zdar, těším se na další zápas (24.7.2010 ve Strakonicích).
